Tyři evangelisté (Ljubov Averianova) /

Bible je sbírka knih. Starý zákon má 27 knih a Nový zákon obsahuje čtyři evangelia a knihu Skutků svatých apoštolů, Zjevení Janovo a 20 apoštolských listů různým církvím a lidem, kteří přijali Kristovo učení. Nový zákon byl napsán apoštoly pod vlivem Ducha svatého. Evangelium je radostná zpráva (dobrá zpráva) o příchodu Spasitele, o Jeho učení a Jeho zázracích.
První evangelium napsal Matouš, který byl celníkem, tedy výběrčím daní. Psal pro židovský lid a popsal Krista jako syna Davidova, jako Mesiáše, na kterého Židé dlouho čekali. Proto jeho evangelium začíná rodokmenem Ježíše, aby Židům dokázal, že je synem Davidovým. Pro izraelský lid bylo důležité znát původ člověka, z jakého kmene a jakého druhu. Matouš ve svém evangeliu uvádí mnoho odkazů na předpovědi proroků. Protože Matouš byl celník a sloužil zotročovatelům, proto ho izraelský lid nenáviděl. Izraelský lid nenáviděl nejen Matouše, ale i všechny, kteří sloužili římským zotročovatelům, zejména celníky a výběrčí daní. Izraelci je nenáviděli i proto, že celníci brali od zotročeného lidu mnohem více, než měli, brali od lidu „přebytek“ a pro svůj vlastní prospěch.
Zákoníci a farizeové obzvláště nenáviděli Matouše. Matouš, když viděl jejich vnější „slušnost“ a pohrdavý postoj k hříšníkům, jim samozřejmě nevěřil. A samozřejmě okamžitě přijal Kristovo učení celým svým srdcem, protože Ježíš jím nepohrdal. Ježíš nikým nepohrdal a k Matoušovi se choval laskavě, a když ho Ježíš zavolal, radostně ho následoval. Matouš, který si přál dobro svému lidu, přesvědčil židovský národ, že křesťanství je jediné spravedlivé a spásné učení a Kristus je Spasitel. Napsal svému lidu své evangelium a jeho první evangelium bylo napsáno v jazyce, kterému rozuměli, buď v hebrejštině, nebo v aramejštině (teologové se dodnes přou). Pouze v jeho evangeliu čteme takový verš, když k němu kananejská žena volala: smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! On jí odpověděl: Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu Izraele (Matouš 15:22-24), také u Matouše 2 slepí muži volali k Synu Davidovu a u Marka a Lukáše jeden slepý muž prosil Ježíše o uzdravení).
Později sám Matouš nebo jeho příbuzní přeložili evangelium do řečtiny, aby se ostatní dozvěděli o Ježíšově učení a skutcích.
Ještě dodám, že Matouš přijal mučednickou smrt pro Krista.
Druhý evangelista MAREK, ten nenásledoval Krista, ale byl apoštolem sedmdesáti. Byl synovcem Barabáše a učedníkem apoštola Petra. Protože Petr sám byl negramotný rybář, mluvil a diktoval Markovi své evangelium a popsal Krista jako Krále – Spasitele. Popsal Ježíšovy skutky a zázraky. Markovo evangelium je pro lidi nejkratší a nejsrozumitelnější.
Teologové a církevní otcové se přou o to, které z evangelií bylo první. Mnozí říkají: pokud je Markovo evangelium nejkratší a nejjasnější, bylo první. (Podle svatých otců napsal Matouš evangelium ve 40. letech prvního století a Marek v 60. letech.)
A Marek přijal mučednickou smrt pro Krista.
Třetí evangelista LUKÁŠ. Byl lékařem, malířem a historikem. Studoval celou Bibli, všechna evangelia a listy. Byl jedním ze sedmdesáti apoštolů. Krista popsal jako Spasitele lidstva. Kristus je člověk a Bůh. Musel se narodit z Boha a nejbezhříšnější ženy Marie (která byla od 3 let vychovávána v synagoze a byla bohabojná). Syn Boží musel přijít na zem jako obyčejný člověk, aby zažil všechno utrpení a muka. Aby poznal život obyčejných lidí a zachránil je. Byl to stejný člověk jako my, jen bez hříchu. Kristus se narodil z Ducha svatého a Panny Marie. Jeho narození byl zázrak – “neposkvrněné početí”. Pro nevěřícího je těžké si představit neposkvrněné početí, stejně jako všechny Boží zázraky, které se dějí každý den.
Evangelista Lukáš také napsal Skutky svatých apoštolů. Psal pro šlechtice z Antiochie, „ctihodného Theofila“. Lukáš byl žákem apoštola Pavla. Společně kázali v Antiochii Kristovo učení. V Lukášově evangeliu vidíme vliv Pavla, neboť Pavel byl „apoštolem pohanů“ (Pavel byl původně Saul z Tarsu, žák židovského velekněze Gamaliela. Saul byl u bití Štěpána) a krutě pronásledoval křesťany. Když pak šel do Damašku s rozkazem zabíjet a mučit křesťany, zjevil se mu v oblacích sám Kristus a zeptal se: Saule, je pro tebe těžké kopat proti bodcům? Saul se zeptal: Kdo jsi, Pane? Kristus odpověděl: Já jsem Kristus, kterého pronásleduješ. A Saul oslepl a tři dny nic neviděl, a pak ho přivedli k jednomu křesťanovi a on uzdravil jeho slepotu a stal se jedním z horlivých křesťanů).
Lukáš představil Krista jako Spasitele všech lidí celého světa, a nejen vyvoleného izraelského lidu. Jeho napsání evangelia je datováno (podle církevních otců) do 60. a 70. let XNUMX. století.
A Lukáš přijal mučednickou smrt v Antiochii pro Krista.
Čtvrté evangelium napsal JAN, Kristův milovaný učedník. Právě jemu Kristus svěřil svou matku při ukřižování.
Jan napsal své evangelium také proto, že když mu byla přinesena tři evangelia plná rozporů, považoval za svou povinnost ho napsat, aby věrně a s láskou vylíčil svého Učitele a aby lidé celým srdcem věřili v Krista jako Jediného Spasitele.
(Ve skutečnosti samozřejmě v evangeliích nejsou žádné rozpory. Jen si každý evangelista pamatoval přesně to, co popsal, protože Kristus učil a chodil po zemi 3 roky a všechno, co se v evangeliích stalo, se skutečně stalo). (Například: v Matoušově evangeliu dva slepí muži volali: Synu Davidův! smiluj se nad námi (Matouš 9), a v Markově evangeliu jeden slepý muž (27). Také v Markově evangeliu nacházíme, když ho pohanská žena ze Syrofónu prosila, aby z její dcery vyhnal démona, Ježíš jí řekl: nechte nejprve nasytit děti. A v Matoušově evangeliu, pamatujte, byla žena Kananejka a odpověděla Ježíši stejně: . ale i psi pod stolem jedí drobky po dětech).
Jan pod vlivem Ducha svatého psal o svém milovaném Učiteli, představil nám Ho tak, že Kristus je Láska a Laskavost, že je Spasitelem světa. Jan byl bratrem rybáře Jakuba, byl jedním z prvních povolaných, jedním z dvanácti apoštolů. Bylo mu pouhých osmnáct let, když ho Ježíš povolal. Samozřejmě byl nejmladším ze všech apoštolů. Miloval Učitele celým svým srdcem a Ježíš ho miloval, a proto je jeho evangelium prostoupeno láskou. Janovým symbolem je orel. V evangeliu přirovnává Krista k orlu, jako by se vznášel nad marností a hříšností celého lidstva. Jan vroucně miloval Pána a byl plný rozhořčení proti těm, kteří byli Pánu nepřátelští nebo se od Něho odcizili. Jan napsal evangelium na žádost efezských křesťanů. Přinesli mu první tři evangelia a požádali ho, aby je doplnil o Pánovy řeči, které slyšel. Svatý Jan potvrdil pravdivost všeho, co je napsáno v těchto třech evangeliích, ale shledal, že k jejich vyprávění je třeba mnoho doplnit, a zejména obsáhleji a živěji vyložit učení o Božství Pána Ježíše Krista, aby si ho lidé časem nezačali představovat pouze jako „Syna člověka“. To bylo nutné, protože v době, kdy bylo napsáno čtvrté evangelium, se již začaly objevovat hereze a mezi lidmi „kolovalo“ mnoho „logií“, které ne zcela správně interpretovaly učení Krista Spasitele. Mnoho různých herezí popíralo Ježíšovo Božství.
Charakteristický rys Janova evangelia je také jasně vyjádřen v názvu, který mu byl ve starověku dán. Na rozdíl od prvních tří evangelií se mu říkalo „duchovní evangelium“. Mnoho věřících má Janovo evangelium „raději“ než ostatní evangelia.
Čistého srdce, oddaný Pánu celou duší, svatý Jan hluboce pronikl do vznešeného tajemství křesťanské lásky. Nikdo neodhalil tak plně, hluboce a přesvědčivě jako Jan ve svém evangeliu a třech koncilních listech křesťanské učení o dvou základních přikázáních Božího zákona – o lásce k Bohu a o lásce k bližnímu. Proto je Jan nazýván „apoštolem lásky“.
Ikonopisci zobrazují evangelistu Matouše jako muže, Marka jako lva, Lukáše jako tele a Jana jako orla. Vždyť apoštol Matouš se snažil ukázat, že Ježíš Kristus je Muž z rodu Davidova, Mesiáš, na kterého všichni čekali; evangelista Marek mluvil o Ježíši Kristu jako o Králi světa; svatý Lukáš zdůrazňoval obětavou službu Pánu; a Jan Teolog chtěl upozornit na skutečnost, že Pán Ježíš Kristus je pravý Bůh a Spasitel světa.
Například pro Matouše bylo zřejmé, že spása, navzdory svému univerzálnímu významu, se uskutečňuje v rámci konkrétního lidu a specifické náboženské tradice – židovské. Proto evangelista ve svém díle zvláště zdůrazňoval, že Kristus je naplněním všech starozákonních proroctví, jejichž strážcem byl izraelský lid.
Marek napsal svou knihu o něco později – když se kázání začalo šířit za hranice Palestiny a bylo zásadně důležité zdůraznit autenticitu Kristova božství. Jako učedník apoštola Petra si tento evangelista vážil samotné myšlenky, že se velký a nepochopitelný Stvořitel stal člověkem kvůli spáse lidí.
Lukáš byl žákem jiného apoštola Pavla (Pavel nenásledoval Krista a byl žákem Gamaliela. V rámci Pavlovy teologie hrála obrovskou roli myšlenka univerzálnosti spásy a bylo zásadně důležité zdůraznit, že Ježíš není jen židovský Mesiáš, ale Spasitel celého lidstva, včetně pohanů, pro které je cesta k Bohu otevřena skrze víru v Krista.
Jan Teolog přežil všechny své bratry. (Zemřel přirozenou smrtí na ostrově Patmos). Podle raných církevních autorů stál před velmi obtížným úkolem – doplnit předchozí příběhy o Kristu o takové detaily, které by odhalily hluboký význam Spasitelova učení. Doba Janova stáří byla dobou zrodu prvních herezí, kdy se včerejší pohané snažili vtěsnat křesťanství do úzkého rámce filozofie a ezoterismu. Ve svém evangeliu apoštol nastínil klíčové body církevního učení, které zůstávají nezměněny dodnes.
Ale proč existují jen čtyři evangelia? Koneckonců je známo přinejmenším stejný počet dalších knih tohoto druhu – od Jakuba, od Marie, od Petra, od Jidáše a dalších. Problém apokryfů (knih nezahrnutých do kánonu Nového zákona) je skutečně závažný. Nastoluje otázku kritéria, podle kterého byl ten či onen verš vybrán.
Evangelia existují pouze čtyři, a to především proto, že právě v nich církev spatřila pravou slovní ikonu Krista, která v nejmenším detailu zprostředkovává to nejdůležitější – obraz Živého a Milujícího Boha, který se stal člověkem a obětoval se za spásu světa. To v apokryfech (duchovních knihách, které nejsou součástí Bible) není. Ani ty spisy, které jsou uznávány jako nesporné produkty raného křesťanského myšlení, neobsahují nic zásadně nového, co by nebylo v kanonických evangeliích. Apokryfy jsou příliš fixované buď na „zázraky“ a „tajemství“, nebo na „každodenní scény“. Jejich hlavním úkolem je čtenáře překvapit, šokovat a zaujmout.
Evangelisté tento cíl nesledují. Naopak se snaží o Spasiteli říci co nejvíce a sdělit co nejvíce detailů. Někdy si navzájem protiřečí, ale zároveň Ho zjevují jako živého a skutečného. Jednoduchost apoštolských řádků je důkazem toho, že evangelijní Kristus je skutečně Ten, o kterém Církev mluví už dva tisíce let. A nejenže mluví, ale také k Němu vede.
Nyní k církevní legendě. Mnoho věřících ví, že Petr a Pavel přijali v Římě mučednickou smrt za Krista, jen každý ji přijal jinak. Ano, Petr skutečně přijal mučednickou smrt na kříži ukřižovaný hlavou dolů, protože sám požádal mučitele, aby ho takto ukřižovali, protože považoval za nehodné ukřižovat se stejným způsobem jako Učitel, a Pavlovi byla useknuta hlava, protože Pavel byl římským občanem a prý když mu hlava odletěla a třikrát dopadla na zem, vytryskla tam tři prameny, nyní jsou tam prý tři fontány.

© Copyright: Lyubov Averianova, 2018
Osvědčení o zveřejnění č. 218101600478

Ježíš řekl: Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já pošlu, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, kdo mě poslal. Milujete-li mne, zachovávejte má přikázání. A já budu prosit Otce a on vám dá jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy; neboť nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám, co přijde. Pravda je jednoduchá: Všechno, co děláte v skrytu, je Pánu zjeveno. Milujte se navzájem, neboť Pán je ve všem; a mějte ve vás víru Otcovu.
— — — Přidáno — — —
Všechna pravda je od Pána… Pravda; „blázni nevidí světlo, proto hřeší.“ Soud je tento: Světlo přišlo na svět, ale lidé milovali tmu více než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo činí zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo činí pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjevné, že byly vykonány v Bohu. Dokud je světlo s vámi, věřte ve světlo, abyste byli syny světla. Otec je světlo a nenazývejte nikoho na zemi svým otcem, neboť jeden je váš Otec v nebesích. A nedejte se nazývat pány, neboť jeden je váš Mistr, Kristus. Kdo je mezi vámi největší, bude vaším služebníkem, neboť kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. Ale vaše řeč ať zní: Ano, ano, nikoli, nikoli; a cokoli je nad tohle, pochází ze zlého. Vaše spása je ve vašich vlastních rukou. Konejte dobré skutky a pak pochopíte. Každý dobrý skutek konejte jako pro Pána.

Pro zlepšení webu používáme soubory cookie. Pobytem na webu souhlasíte s podmínkami používání souborů cookie. Chcete-li si přečíst Zásady zpracování osobních údajů a souborů cookie, klikněte sem.

Portál Proza.ru poskytuje autorům možnost volně publikovat svá literární díla na internetu na základě uživatelské smlouvy. Veškerá autorská práva k dílům náleží autorům a jsou chráněna zákonem. Přetisk díla je možný pouze se souhlasem jeho autora, na kterého se můžete odkázat na jeho autorské stránce. Za texty děl odpovídají autoři samostatně na základě pravidel publikování a legislativy Ruské federace. Údaje uživatelů jsou zpracovávány na základě Zásad zpracování osobních údajů. Můžete si také prohlédnout podrobnější informace o portálu a kontaktovat administraci.

Denní návštěvnost portálu Proza.ru je asi 100 tisíc návštěvníků, kteří si celkem prohlédnou více než půl milionu stránek podle počítadla návštěvnosti, které se nachází vpravo od tohoto textu. Každý sloupec obsahuje dvě čísla: počet zobrazení a počet návštěvníků.

© Všechna práva vyhrazena autorům, 2000-2025. Portál funguje pod záštitou Ruského svazu spisovatelů. 18+