Syndrom bolesti Anococcygeus (coccydynie)

Ocasní kost je uzavírací částí páteře. Dva až pět kostěných segmentů, které tvoří kostrč, jsou nejčastěji navzájem pevně spojeny a tvoří trojúhelníkovou kost. Jako nejspodnější část páteře slouží ocasní kost jako připojovací bod pro svaly, šlachy a vazy pánve. Přestože je kostrč sama o sobě malá, může mít velký vliv na naši pohodu. Koník nemá nejlepší pověst. Navíc si většina lidí uvědomí, že mají kostrč až poté, co na něj jednou spadli. A je jedno, zda na mokrém podzimním listí, zledovatělém chodníku nebo na kluzkém přistání.

Stejně jako holeň je ocasní kost obklopena pouze tenkým citlivým periostem, který poskytuje malou ochranu. Z hlediska vývojové historie je kostrč zbytkovou částí ocasní kostry. Při chůzi nebo stání se ocasní kost nepohybuje. Na rentgenovém snímku v sedě lze určit, že ocasní kost má pohyblivost až 20 stupňů dopředu a dozadu. Takzvaná kokcydynie je označení pro bolest v oblasti kostrče (Os coccygis). Poranění ocasní kosti jsou často bolestivá a dlouhotrvající. I roky poté, co jsi spadl na kostrč, si dobře pamatuješ, kde jsi byl, když ti bodavá, tažná a nesnesitelná bolest projela celým tělem.

Syndrom bolesti Anococcygeus postihuje častěji ženy než muže

Důvod je prostý: těhotenství a zvláště porod klade velký důraz na kostru. Zde je několik dalších faktů, které vás budou zajímat a možná i překvapit: Nejčastější příčinou bolesti ocasní kosti je příliš dlouhé sezení. Ve skutečnosti stráví kancelářský pracovník 80 000 hodin svého profesního života na úrovni kancelářské židle. V západních zemích tráví i aktivní a aktivní člověk často až 10-14 hodin denně v sedě. 14 milionů školáků a studentů studuje primárně vsedě. Průměrný Němec sedí 9,6 hodiny denně. To nejen deformuje přidržovací svaly a vede k bolestem zad, ale také přispívá k cévním onemocněním, jako je kokcygeální píštěl. Modřina kostrče je mnohem častější než zlomenina kostrče.

Syndrom bolesti Anococcygeus má různé příčiny

Je nemožné přesně určit, proč se v každém konkrétním případě vyskytuje bolest v kostrči. Bolest v ocasní kosti je často důsledkem pádů na hýždě, například v důsledku sportovních zranění. Modřiny nebo zlomeniny způsobují silnou bolest, kterou pociťujete zejména při sezení, šplhání do schodů, vyprazdňování a dokonce i při pohlavním styku. Mezi další příčiny může patřit těžký porod, podráždění v oblasti uchycení svalu nebo šlachy na kost (bolest při natažení), nádory v oblasti kostrče nebo vrozené vady kostrče. Dokonce i dlouhé sezení na měkkém povrchu (jako je pohovka) může u některých lidí způsobit bolest ocasních kostí. Proto má v angličtině coccygodia epiteton Televisionbottom, což znamená „televizní sedadlo“. Dalšími možnými příčinami bolesti v kostrči jsou zánět okostice, zakřivení kostrče, kokcygeální píštěl, deformace kostrče, poranění v pánvi, lumbodynie (například lumbago), vyhřezlá ploténka, chirurgické zákroky, podráždění nervů, gynekologické onemocnění (například endometrióza).

Typickým příznakem je bodavá, pálivá bolest v oblasti ocasní kosti.

Ne všechna onemocnění mají typické příznaky, které poskytují jasné indikace problému. S bolestí v ocasu je všechno jinak. Typickým příznakem je bodavá, pálivá bolest v oblasti ocasní kosti. Bolest se také může rozšířit do jiných oblastí, jako jsou boky, dolní část zad a anální oblast. Největší problém: Pacienti trpící bolestmi ocasních kostí obvykle nemohou sedět na tvrdém povrchu po dlouhou dobu. Bolest se může objevit ihned při sezení, až po delším sezení nebo až při vstávání. Tyto obtíže vznikají především po zánětu okostice (periosteum). Kromě toho se může objevit paroxysmální bolest v nervech. Jsou způsobeny tím, že je poškozen nervový plexus dolní části křížové kosti a kostrče. Obecně platí, že bez ohledu na důvod oběti obvykle nemohou sedět bez utrpení dny, týdny, někdy dokonce měsíce. Pozor! Ti, kteří nevyhledají pomoc odborníka, by měli pochopit, že bolest v ocasní kosti bude (může se stát) chronickou.

Diagnóza syndromu bolesti anococcygeus

Předpokladem přesvědčivé diagnózy je tzv. anamnéza. Zde pacient podrobně popisuje svůj průběh onemocnění. Poté začíná vstupní lékařská prohlídka. Pokud je tlak na ocasní kost bolestivý, pak to docela jistě naznačuje kokcydynii. Klinické vyšetření a zobrazování doplňují diagnostický postup. Důležité vědět: Zobrazovací metody (např. rentgen kostrče, počítačová tomografie, magnetická rezonance) obvykle nezachytí viditelné změny. Ale přesto by se měly provést, aby se vyloučil lokální zánět nebo nádor. Mnohem významnější je magnetická rezonance (MRI), která umožňuje lepší posouzení poranění kostí, zlomenin a poranění přilehlých měkkých tkání.

Nádory jsou také jasně viditelné na snímcích MRI. Pokud je skutečně podezření na zánět nebo otok, lékař během snímkování nařídí kontrastní látku, která poskytne ještě podrobnější obraz postižené oblasti těla. Dále se provádějí vyšetření zevnitř: přes konečník může lékař cítit pohyblivost ocasní kosti, detekovat napětí v pánvi nebo změny ve vnitřních orgánech. Pokud toto vyšetření – palpace kostrče – způsobuje pacientovi bolest, je podezření na syndrom oprávněné.

Léčba zahrnuje fyzikální terapii a léčbu bolesti

Akutní kokcydynie lze zmírnit celkovou léčbou. Konzervativní léčba, jako je medikamentózní léčba bolesti a lokální injekce, již mohou bolest zmírnit. Mnoho lidí se však bojí chronické bolesti ocasu kvůli jejímu trvání. Pokud není nalezena příčina, lze provést lokální infiltraci kortikoidy nebo anestetiky v místě přechodu mezi křížovou kostí a kostrčí. Do léčebného plánu lze přidat i pilulky proti bolesti. Další opatření mohou zahrnovat cvičení/fyzickou terapii, určitá cvičení a ortopedický sedák.

Kromě konzervativní léčby bolesti kostrče patří mezi možné metody infiltrace a denervace. Při denervaci lékař pod kontrolou konvertoru obrazu zavede speciální kanylu přesně tam, kde se nacházejí podrážděné nervy (větve míšního nervu). Malý nerv se podráždí (stimuluje) jehlou, aby se zjistilo, zda je správné místo (neurostimulace). Laser pak prochází skleněným vláknem v jehle a směřuje přímo na postiženou oblast. Teplo laserové energie zklidňuje podrážděná nervová vlákna (denervace).

Chirurgické odstranění ocasní kosti (operace kostrče) je zvažováno u dlouhodobých bolestí ocasní kosti, ale je nutné opravdu jen ve výjimečných případech.

Prognóza – musíte se naučit správné chování pro svá záda

Znáte větu: „Dokud lidé nevyžadují pohyb, ale sezení, je těžké je zbavit negativních důsledků sezení“? To znamená, že se po ošetření kostrče musíte jako pacient naučit dlouhodobě správnému chování v běžném životě a volném čase, zejména co se sezení týče, a začít posilovat svaly. Řečeno na rovinu: integrujte více pohybu po celý den. Jezděte například do práce na kole, pokud je to možné, choďte krátké vzdálenosti v kanceláři (například do tiskárny.), procházky během polední přestávky. V první řadě mluvíme o ochraně ocasní kosti.

A ještě tři tipy: Ideální by bylo vyměnit vaši kancelářskou židli za ergonomickou kancelářskou židli nebo ergonomickou stoličku. Užitečný je kruhový polštář pro ocasní kost; Budete více než překvapeni, jakou úlevu to přinese. A ještě něco: vyjděte ze začarovaného kruhu sezení. To je jistě možné i na vašem pracovišti. Žijte podle pravidla 40-15-5. To znamená: 40 minut sezení, 15 minut stání, 5 minut chůze. Zařaďte gymnastické cviky do svého každodenního života, dokážou posílit svaly zad a pánevního dna a zároveň odlehčit ocasní kosti.

Kliknutím na níže uvedené nadpisy získáte snadný přístup k souvisejícímu obsahu s názvem Co jsou sakrální nádory?.

Nádory křížové kosti jsou abnormální buněčné výrůstky, které vznikají v křížové kosti. Křížová kost je trojúhelníková kost nacházející se ve spodní části páteře a spojená s pánví. Nádory, které se vyvíjejí v křížové kosti, mohou být benigní (nerakovinné) nebo maligní (rakovinné). Mohou pocházet z různých typů tkání, jako jsou kosti, chrupavky, nervová tkáň nebo jiné struktury v páteři.

Některé sakrální nádory mohou způsobovat bolest, neurologické deficity (ztráta nervových funkcí) a strukturální nestabilitu páteře. Obzvláště velké nebo maligní nádory mohou stlačovat okolní tkáně, což vede k poruchám chůze, omezenému pohybu a dokonce ke ztrátě kontroly nad střevy nebo močovým měchýřem. Pro přesnou diagnózu a účinnou léčbu sakrálních nádorů je nezbytné důkladné lékařské vyšetření.

Proč vznikají sakrální nádory?

Příčiny sakrálních nádorů jsou poměrně rozmanité a lze je rozdělit do následujících kategorií:

Primární nádory jsou nádory, které se vyvíjejí přímo v křížové kosti. Tyto nádory mohou být benigní (nerakovinné) nebo maligní (rakovinné):

• Benigní nádory: Mezi benigní nádory křížové kosti patří osteomy, osteoidní osteomy, osteoblastomy a aneurysmatické kostní cysty. Tyto nádory mají tendenci růst pomalu a způsobují menší poškození okolní tkáně.
• Zhoubné nádory: Mezi zhoubné nádory patří osteosarkom, chondrosarkom a Ewingův sarkom. Tyto nádory jsou obvykle agresivní a mohou se rychle šířit do okolních tkání.

Metastatické nádory vznikají, když se rakovina z jiných částí těla rozšíří do křížové kosti nebo bederní páteře. Mohou se šířit z různých částí těla, jako je prsa, prostata, plíce nebo ledviny. Tyto nádory jsou obvykle maligní a proces léčby může být složitější.

Nádory pocházející z krvetvorných tkání mohou také postihnout křížovou kost. Hematologické malignity, jako je mnohočetný myelom a lymfom, mohou způsobit problémy v křížové kosti a bederní páteři.

Některé sakrální nádory jsou spojeny s genetickými syndromy. Genetické poruchy, jako je neurofibromatóza a mnohočetná endokrinní neoplazie, mohou zvýšit riziko vzniku nádorů páteře.

Pochopení těchto příčin hraje důležitou roli v diagnostice a léčbě sakrálních nádorů. Včasná diagnóza a vhodná léčba mohou pozitivně ovlivnit průběh onemocnění.

Příznaky sakrálního nádoru

Příznaky lumbosakrálních nádorů se mohou lišit v závislosti na typu, velikosti a umístění nádoru, ale mezi běžné příznaky patří

• Lokalizovaná bolest v dolní části zad nebo v sakrální oblasti,
• Bolest vyzařující do nohou, stehen nebo hýždí,
• Necitlivost, brnění nebo slabost dolních končetin,
• Obtíže s chůzí nebo změny v chůzi,
• Ztráta kontroly nad střevy nebo močovým měchýřem v závažných případech,
• Viditelný otok nebo deformace v dolní části zad.

Jak se diagnostikuje sakrální nádor?

Přesná diagnóza sakrálních nádorů vyžaduje kombinaci komplexního klinického vyšetření a různých zobrazovacích technik. Hlavní metody používané v diagnostice sakrálních nádorů jsou:

Rentgen: Rentgenové záření se používá jako první krok k detekci kostních abnormalit nebo zlomenin v oblasti křížové kosti. Tato zobrazovací technika dokáže ukázat změny ve struktuře kostí a přítomnost potenciálních nádorů.

Zobrazování magnetickou rezonancí (MRI): Magnetická rezonance (MRI) poskytuje detailní snímky míchy, nervů a měkkých tkání s vysokým rozlišením. MRI je klíčový zobrazovací nástroj pro posouzení rozsahu, velikosti a dopadu sakrálních nádorů na sousední struktury.

Počítačová tomografie (CT): Počítačová tomografie (CT) jasně ukazuje detaily kostní struktury a možné lokalizace nádoru. CT vyšetření také pomáhá při biopsii a analýze strukturálních rysů nádoru.

Skenování kostí: Skenování kostí se používá k detekci oblastí se zvýšenou kostní obměnou, které mohou naznačovat přítomnost nádoru. Tato metoda je obzvláště důležitá při posouzení šíření metastatických nádorů a jejich vlivu na kostní tkáň.

Biopsie Biopsie zahrnuje odběr vzorku tkáně k určení typu a malignity nádorů v sakrální oblasti. Biopsie je klíčovým krokem k definitivní diagnóze nádoru a určení vhodných možností léčby.

Diagnostika sakrálních nádorů zahrnuje kombinaci různých testů a vyšetření prováděných specializovanými lékaři. Tento proces je velmi důležitý pro zajištění toho, aby pacient obdržel přesný a účinný léčebný plán.

Konzervativní léčby

U benigních nádorů nebo v případech, kdy chirurgický zákrok není nutný, lze použít konzervativní metody léčby, včetně

Sledování: Monitorování pomocí pravidelných zobrazovacích vyšetření pro sledování růstu nádoru.

Léky (léky proti bolesti): NSAID, paracetamol nebo silnější analgetika k úlevě od bolesti.

Bisfosfonáty: K posílení kostí a zmírnění bolesti při kostních metastázách.

Fyzioterapie: Cvičení pro udržení mobility a síly a pro úlevu od bolesti.

Chirurgické ošetření

Chirurgický zákrok je obvykle nutný u symptomatických nádorů, nádorů, které způsobují neurologické deficity, nebo nádorů, u kterých existuje podezření na maligní onemocnění. Možnosti chirurgické léčby zahrnují:

Resekce nádoru: Úplné nebo částečné odstranění nádoru. Rozsah resekce závisí na velikosti a umístění nádoru, stejně jako na jeho vztahu k okolním strukturám.

Stabilizace páteře: V případech, kdy resekce nádoru ohrožuje stabilitu páteře, lze páteř stabilizovat pomocí instrumentace (např. tyčí, šroubů a dlah).

Dekompresní operace: Uvolnění tlaku na míchu nebo nervy způsobeného nádorem.

Minimálně invazivní chirurgie: Endoskopické nebo mikroskopické chirurgické techniky mohou zkrátit dobu rekonvalescence a zmírnit pooperační bolest.

Podpůrné léčby

Chirurgie je obvykle primárním přístupem k léčbě sakrálních nádorů. Nicméně, zejména u maligních nádorů, může být adjuvantní léčba použita vedle chirurgického zákroku. Adjuvantní léčba pomáhá kompletně odstranit nádor a zlepšit celkové zotavení pacienta snížením rizika recidivy. Mezi běžné adjuvantní léčby sakrálních nádorů patří:

Radiační terapie: Zničit všechny zbývající rakovinné buňky po operaci nebo zmenšit nádor před operací.

Chemoterapie: Systémová léčba rakoviny, která reaguje na chemoterapii.

Cílená terapie: Léky, které cíleně cílí na rakovinné buňky s minimálním poškozením normálních buněk.

Imunoterapie: Posiluje imunitní systém těla v boji proti rakovině.

Pooperační péče

Pooperační péče o pacienty se sakrálními nádory obvykle zahrnuje

Rehabilitace: Fyzikální terapie k obnovení síly, pohyblivosti a funkce.

Anestézie: Léky a metody pro zmírnění bolesti po operaci.

Pravidelné sledování: zobrazovací vyšetření a klinická vyšetření k monitorování recidivy nádoru nebo komplikací.

Nádory sakrální kosti jsou komplexní problémy, které mohou způsobovat silnou bolest, neurologické deficity a strukturální nestabilitu páteře. Pochopení patologie, etiologie a dostupných možností léčby je zásadní pro účinnou léčbu. Zatímco benigní nádory mohou reagovat na konzervativní léčbu, symptomatické nebo maligní nádory často vyžadují chirurgický zákrok. Multidisciplinární přístup k dosažení nejlepších výsledků u pacientů s lumbosakrálními nádory by měl zahrnovat chirurgický zákrok, radiaci, chemoterapii a rehabilitaci.