Sibiřský smrk | Společnost LESSHOP
Sibiřský smrk je na území Krasnojarska a Irkutské oblasti považován za neméně běžnou dřevinu než jiné jehličnany. Smrk se nejčastěji vyskytuje ve smíšených lesích, ale jen zřídka je hlavním druhem v lesích. Smrk může růst téměř v jakémkoli typu půdy, dokonce i v chladných a velmi vlhkých půdách. Je třeba poznamenat, že v oblastech se suchou půdou se smrk vyskytuje mnohem méně často.
Smrk je citlivý na klimatické podmínky regionu, kde roste. V oblastech se suchým klimatem je tedy smrk poměrně vzácný, zatímco vlhké klima je pro tuto dřevinu považováno za nejpříznivější. V takových podmínkách mohou vznikat i smrkové lesy.
Sibiřský smrk lze nazvat poměrně velkým stromem. Jeho výška často dosahuje 30 metrů a obvod kmene je přibližně 50 – 60 cm, často se však vyskytují exempláře s průměrem kmene kolem metru. Velikost stromů přitom ovlivňuje mnoho faktorů. Za prvé je to oblast, ve které roste smrk. Na jihu regionu, v říčních oblastech, je sibiřský smrk větší velikosti než stromy rostoucí v severních a východních oblastech. Růst stromu je také ovlivněn takovým faktorem, jako je osvětlení. Bylo zjištěno, že s větším množstvím slunečního světla může smrk dosáhnout větší výšky. Strom roste nerovnoměrně. Například mladé stromky rostou nejintenzivněji a s přibývajícím věkem se růst zpomaluje.
Díky speciální struktuře kořenového systému, která odlišuje sibiřský smrk, je strom docela odolný vůči silnému větru. Faktem je, že hlavní kořen stromu se dostatečně nevyvíjí, zatímco kořenový systém tvoří adventivní kořeny. Kořenový systém se vyvíjí různě v závislosti na klimatických podmínkách, ve kterých strom roste. V oblastech s rychle rozmrzající půdou jsou tedy náhodné kořeny stromu poměrně silné a pronikají hluboko do půdy. Na zmrzlých půdách je kořenový systém sibiřského smrku mírně odlišný. Jeho adventivní kořeny jsou méně vyvinuté, ale je jich mnohem více. Sibiřský smrk je považován za dřevinu odolnou vůči chladu, protože jeho kořeny jsou schopny růst a vyvíjet se i při mírně záporných teplotách, jako je tomu u kořenového systému modřínu gmelinského.
Sibiřský smrk se od smrku ztepilého liší vzhledem. Jehlice sibiřského smrku jsou tedy kratší a stabilnější než jehlice smrku evropského a jeho šištice jsou menší (to je patrné zejména za nepříznivých růstových podmínek) s velkými a zaoblenými semennými šupinami. K opylení v sibiřském smrku dochází poměrně pozdě, nicméně pozdní mrazy stále ničí některá semena. Kromě toho, pokud strom rostl v nepříznivém klimatu, četná semena jsou prázdná. Smrk má krátkou vegetační dobu. Což také nemá nejlepší vliv na kvalitu semínek. Mladý smrk se tak postupně objevuje i v těch oblastech, jejichž podmínky lze nazvat příznivými pro růst a vývoj stromu.
Produkce semen ve smrku může začít v různém věku a závisí především na podmínkách, ve kterých strom roste. Smrky rostoucí na otevřených plochách tak začínají produkovat semena o něco dříve (asi 18 let) než stromy rostoucí v lesích (30–50 let). Výnos smrkového semene závisí také na podmínkách pěstování, v průměru se však produkční roky opakují každých 3–5 let a v intervalu mezi nimi smrk neprodukuje prakticky žádná kvalitní semena.
Sibiřský smrk je velmi náchylný na všechny druhy chorob a parazitů, jejichž počet je mnohonásobně větší než u všech jehličnatých stromů rostoucích v této oblasti dohromady.
Kde se používá smrk?
Sibiřský smrk je považován za jeden z dřevin s největší produkcí pryskyřice. Právě smrk produkuje nejvyšší výtěžnost pryskyřice – oleoresiny, která se obvykle těží odpichovou metodou. Tato metoda však nenašla uplatnění ve výrobním měřítku. To je dáno především tím, že smrk je vysoce náchylný ke všem druhům chorob a hnilobě, což značně komplikuje proces čepování. Proto se dnes při extrakci pryskyřice dává přednost čepovací borovici, která také dává dosti velký výtěžek pryskyřice.
Smrkové dřevo je poměrně lehké a má dobrou pružnost. Proto se smrk hojně využívá k výrobě dřevěných střešních krytin, ale i zakřivených výrobků, jako jsou oblouky, lovecké lyže atd.
Díky speciálnímu složení dřeva našel smrk své uplatnění i při výrobě papíru. Faktem je, že smrkové dřevo se skládá z poměrně dlouhých tracheid, což je v této oblasti výroby velmi cenné.
Smrkové lesy mají také ucpávací roli, to znamená, že fungují jako přirozený filtr pro roztavenou vodu, odstraňují z ní pevné částice, čímž chrání vodní zdroje před znečištěním.
