Imunita vůči hrubosti: Jak reagovat na hrubost | PSYCHOLOGIE

S tím či oním projevem hrubosti se setkáváme všude: cestou do práce, ve státních institucích, obchodech, divadlech a dokonce i ve vlastních domovech. Jak se můžeme před hrubostí chránit, aniž bychom se k ní snížili?

Jak bojovat s hrubostí? Na silnici, na autobusové zastávce, v obchodě vedle, v kanceláři, v letadle nebo dokonce na rodičovské schůzce – zdá se, že jsme hrubí všude. Hrubost je již dlouho charakteristickým rysem naší společnosti, jako chronická nemoc, kterou nelze vyléčit. Zeptali jsme se odborníků, jak se před následky této nemoci chránit.

Krok 1: Pochopte

„První reakce na hrubost může být emocionální, ale když se od sebe abstrahujete, je vám těchto drsňáků skoro líto – tolik negativity si v sobě musíte nést,“ sdílí 25letý Andrey.

Abyste si mohli vyvinout nejlepší taktiku pro jednání s hrubiánem, musíte nejprve pochopit důvody jeho chování. Motivy mohou být různé, ale téměř vždy naznačují nedostatek sebeúcty, touhu prosadit se nebo dokázat ostatním svou sílu.

„Hrubý člověk kompenzuje vnitřní slabost, dobývá životní prostor střety s ostatními,“ vysvětluje Naděžda Kazarinovová.

Nebo zkouší hranice toho, co je povoleno.

„Takhle se malé děti chovají ke svým rodičům: ‚Můžu vám udělat tohle? Nebo takhle?‘ Na první pohled je to demonstrace síly, ale pramení z nedostatku sebevědomí,“ říká Jekatěrina Dubovská.

Lidé často „utíkají“ před nepříjemnými komunikačními situacemi tím, že jsou hrubí – vyhýbají se vyjasňování vztahů, řešení stížností šéfů nebo trapným chvílím.

Proč bychom měli chápat hruba, místo abychom se před ním bránili? Jde o to, že pochopení nás v mnoha ohledech chrání – a umožňuje nám nebrat si hrubost příliš k srdci.

„Musíte si uvědomit, že mnoho případů hrubosti se vás osobně netýká. Pak zaprvé, proč se rozčilovat? A zadruhé, je snazší reagovat na neosobní útok,“ vysvětluje Jekatěrina Dubovská.

Krok 2: Dodržujte odstup

„Když se setkám s hrubostí, vždycky se cítím zmatená, nevím, jak na hrubost reagovat,“ říká sedmatřicetiletá Valeria. „Pochopení toho, jak bych se měla chovat, přichází až mnohem později.“

Většina lidí to tak cítí. Vtipná poznámka k nám přijde, když už je drzý člověk za rohem. To je bolestivá rána pro sebevědomí, ale reagovat na agresora za každou cenu by nemělo být samoúčelné.

„Jde o to, že hrubost neznamená dialog, je destruktivní pro vztahy. Hrubost naznačuje nedostatek kontaktu,“ varuje Jekatěrina Dubovská. „Dva lidé, kteří se snaží konflikt vyřešit tímto způsobem, jdou paralelními cestami.“

Preventivním lékem proti hrubosti druhých lidí je pěstovat si pocit vlastní hodnoty a v první řadě úctu k sobě samému.

Hamy by se nemělo bát a už vůbec ne dávat najevo svůj strach.

Efektivní taktika je správná vzdálenost.

„Neměli byste se bát drsňáka a rozhodně byste mu neměli dávat najevo svůj strach. Pamatujte, že jeho hlavním cílem je zapojit vás do dialogu postaveného podle jeho pravidel. Drsňák se cítí nepotrestaný, protože jeho „oběť“ nemůže tato pravidla okamžitě porušit,“ komentuje Naděžda Kazarinovová.

„Schopnost stanovit si hranice, které nelze porušovat, je důležitou charakteristikou dospělého,“ poznamenává Ekaterina Dubovská.

Krok 3: Změňte skript

Než začnete „naučovat“ drzého člověka, jak se chovat slušně, zamyslete se nad tím, čeho chcete svou reakcí dosáhnout. Ukážete mu, jak nechutné je jeho chování? Tím se dostanete do cyklu hrubosti.

Je nepravděpodobné, že by cizinec řekl: „Děkuji, že jste upozornil na mou netaktnost. Už to neudělám.“

V tomto případě je hlavní věcí jasně sdělit drzému člověku myšlenku, že nemá právo se k vám takto chovat. Samozřejmě bez agrese a útoků.

Psycholožka Anna Mstislavská navrhuje zvážit tuto situaci z pohledu transakční analýzy:

„Podle transakční analýzy má každý z nás 3 stavy „já“ – Rodič, Dospělý, Dítě. Z pozice Rodiče jsme zvyklí poučovat ostatní, ukazovat, co je dobré a co špatné. Nezapomínejme ale, že Rodič nejen kritizuje (Kritizující Rodič), ale také se stará o ostatní (Starostlivý Rodič).“

Reakce na hrubost z pozice Kritického rodiče bude: „Co to děláš? Jak se ke mně můžeš takhle chovat?“ Taková reakce nevede k dalšímu konstruktivnímu dialogu. Starostlivý rodič chce druhému pomoci, snaží se pochopit jeho potřeby. Toto je konstruktivnější přístup.

Z pozice pečujícího rodiče můžeme říci: „Vidím vaši nespokojenost s mým chováním/mým jednáním, je mi to moc líto“ nebo použít poněkud manipulativní frázi: „Jak vám mohu pomoci?“

Takhle ukazujeme svou sílu a zároveň se nesnižujeme k hrubosti.“

Touha chránit se nás vyprovokuje k agresi.

Dospělý člověk se při konfrontaci s hrubiánem spíše vyhne přímému konfliktu – zůstane zticha nebo se omluví (v závislosti na situaci) bezdůvodně. V dospělém stavu jsme schopni pochopit, co člověka pohání, proč je k nám tak hrubý.

Z dětinského stavu (Dítěte) se pravděpodobně nedokážeme postavit hrubiánovi: touha chránit se nás vyprovokuje k agresi. A to povede pouze k eskalaci konfliktu.

Pokud tedy chceme druhému ukázat, že nemůžeme být hrubí, je lepší zaměřit se na pozici Dospělého nebo Starostlivého rodiče.“

Pokud nemáš sílu mlčet

V manuálu „Jak se chránit před hrubostí. 7 jednoduchých pravidel“ popisuje psycholožka Vladinata Petrovová techniky verbální sebeobrany při jednání s hrubiány. Zde je několik z nich:

1.Všechny situace, kdy jste napadeni, jsou si navzájem podobné: Agresor si přivlastňuje právo nás soudit a vměšovat se do našich životů.

Jakéhokoli agresora, bez ohledu na to, jak vysokou pozici zaujímá, lze postavit na jeho místo tím, že mu ukážeme rozpor mezi jeho skutečným postavením a rolí, kterou si sám přivlastnil: „Na jakém základě se mě na to ptáte?“, „Na jakém základě mě vyšetřujete?“

2. Pokud vám bylo řečeno něco zjevně nepříjemného, ale je pro vás těžké najít správná slovaAbyste vyjádřili, co vás přesně urazilo a s čím přesně nesouhlasíte, zeptejte se: „Je to otázka?“, „Je to prohlášení?“ nebo „Je to pokyn?“, v závislosti na tom, jak urážlivá poznámka zní.

3. Co dělat, když se nepříjemná komunikace vleče a agresor vás nenechá na pokoji? „V tom případě byste se hrubé osoby měli zeptat na něco s trpným slovesem, například: „Co vás vedlo k tomu, že jste to řekl (udělal)?“

Tato technika je variací metody „Dejte agresorovi šéfa“. Touto otázkou útočníkovi ukážete, že se stal hračkou svých vlastních vášní, které ho ovládají.

4. Pokud chcete zanechat komentář někomu, kdo se k vám choval neuctivě, nevyčítejte protivníkovi činy a vlastnosti, které si nelze představit zrakem ani sluchem. Pokud řeknete: „Neměl byste na mě zvyšovat hlas,“ bude to poznámka k věci. Nebo například: „Prosím, nemluvte o mně ve třetí osobě, když jsem s vámi ve stejné místnosti.“

Pokud řeknete: „Přestaňte mluvit hrubě,“ připíšete svému partnerovi jednání, které není vizuálně reprezentativní, abstraktní a o jehož skutečném obsahu lze polemizovat. Skutečnost, že se váš pachatel chová „pobuřujícím způsobem“ nebo „hrubě“, je pouze váš osobní názor.

Prioritou jsou vztahy

Obecně se všichni naši odborníci shodují na jedné věci: verbální agrese jako reakce na hrubost je extrém a ne nejlepší východisko. A funguje pouze v situacích, které nejsou součástí našeho každodenního života. Tím, že na jejich místo posadíme nevychovanou servírku nebo grázla v metru, se můžeme na chvíli cítit spokojeně – a už nikdy pachatele neuvidíme.

Ale v dlouhodobém vztahu – s kolegy nebo příbuznými – takové metody nejsou konstruktivní. Je důležité si uvědomit, že konfliktní situace vždy znamená špatné vzájemné porozumění. V takovém případě je třeba na chvíli ustoupit stranou, abyste pochopili její příčiny.

Zkuste vycítit, co se přesně skrývá za touto hrubostí

„Pokud je pro vás důležité zlepšit komunikaci, stojí za to ukázat dané osobě, že jí rozumíte, a to tím, že se z pozice Dítěte (uraženého) přesunete do pozice Dospělého (rozumného),“ radí Anna Mstislavská. „Chcete svému partnerovi ukázat, že je nepřijatelné se k vám takto chovat? Zeptejte se ale sami sebe: opravdu chcete, aby změnil své chování, nebo vás jen uráží, že byl hrubý? Pokud vás přemůžou emoce, řekněte, že jste uraženi, a na to danou osobu „neútočte“.

Zkuste pocítit, co přesně se skrývá za touto hrubostí, proč je vám blízký člověk tak hrubý. Pravděpodobně odhalíte hluboké důvody jeho chování, které se netýkají jen jednotlivé situace, ale vztahu jako celku.

A pak se zeptejte: „Asi víte, jak bych mohl situaci napravit, abyste ke mně nechtěl být hrubý. Řekněte mi, co ode mě očekáváte?“ Tímto způsobem uděláme krok k otevřenému dialogu.